Dva kamarádi Renato Pozzetto a Paolo Villaggio dělají údržbáře v kostele, tato práce jim dlouho nevydrží. Všude, kam vlezou, udělají víc škody než užitku. Poté vemou práci automechaniků na benzínové pupmě, po zničení pár aut raději odchází, zkoušejí prodávat vysavače po domech v jednom hotelu udělají takovou škodu že tam musí rok pracovat zadarmo. Nakonec mají pohřební ústav, ale po ztracení nebožtíka a zmlácení vdovy toho raději nechají. Naskytne se jim práce dělat dvojníky, tato práce se jim moc zamlouvá, ale netuší že jim jde o život.

Paolo a Renato tentokrát slezou z plakátu prvního dílu Bláznivé komedie, aby je nepřelepili novinovou reklamou. Oba naši hrdinové způsobí opět spoustu zmatků, demolicí a především smíchu. Sami uvidíe, co tihle dva svedou jako provozovatelé aerotaxi, legionáři, nebo vánoční dědové.

Hollywood. Vivian šlape chodník a sní o princi na bílém koni. Jednoho večera se náhodnou seznámí s krásným, osamělým a trochu tajemným milionářem Edwardem Lewisem, který ji odvede do přepychového hotelového apartmá. Nechá ji v klidu vyspat a ráno jí udělá překvapivou nabídku. Chce, aby mu Vivian dělala po celý týden na veřejnosti doprovod. Dívka se ve svém “pracovním” oblečení v luxusním hotelu vyjímá jako tarantule na piškotovém dortu a ani peníze, kterými ji Edward štědře vybavil, jí neumožní splnit daný úkol - opatřit si vhodnou garderobu. V poslední chvíli přichází plačící dívce na pomoc otcovsky založený manažer hotelu. Pozvolna začíná proměna šlapky ve velkou dámu. Proměna, které si všimne snad každý, kromě Edwarda. Týden pomalu končí a Vivian je stále zamilovanější. Do náhlého přepychu, ale hlavně do svého ochránce. Zdá se jí, že našla svého prince. Ale ten nestojí o věrnou , hodnou a krásnou ženu. Chtěl by si Vivian vydržovat jako milenku. Ještě před týdnem by dívka souhlasila, ale láska se spojila s hrdostí a Vivian odchází. Edward si uvědomuje svoji chybu. V bílém Rolls-Roycu, s kyticí a deštníkem místo meče si jede pro svoji nevěstu. Život v Hollywoodu běží dál.

Snímek Monty Python: Smysl života postrádá hlavního hrdinu je to přece svět viděný rybami skrz sklo akvária a v rozbitém světě pro něj není práce. Není se s kým ztotožnit, s kým a pro co trpět. Z lidskosti zbyly jen okamžiky, kdy smolaři jednotlivých miniosudů stojí tváří v tvář své opuštěnosti. Z hlavního hrdiny minulých filmů zbyla jen tvář Briana na kříži (opuštěná maminka na sále jen s přístrojem, který dělá pink, udivený pan Kreozot po výbuchu, synek, kterému dle všeho umřela maminka, taťka bez práce s osmaosmdesátým dítětem na cestě). Je to podobné, jako když se Gogolovu Revizorovi vyčítalo, že postrádá kladného hrdinu, a on si v dopisu příteli smutně postěžoval, že tam byl, jen si ho nikdo nevšiml že jím je přece smích. Zde jako poslední naděje lidstva.

Jean-Baptiste Grenouille má vlastnost génia – svým nosem dokáže zachytit, detailně popsat a charakterizovat všechny vůně, které se kolem něj mihnou. Okamžitě rozpozná jejich složení, míru použitých komponentů, čehož využívá pro výrobu těch nejúžasnějších parfémů na světě. Zoufale však touží po vytvoření dokonalé vůně. Naprosto zbavený citu se rozhodne vytvořit démonickou vůni, jejíž základní esencí bude vůně mladé dívky, nevinné a čisté. A učiní pro to vše…